Televizní poplatky v roce 2024: Na co se připravit a kolik zaplatíme

Historie rozhlasových a televizních poplatků v ČR

První rozhlasové poplatky se v tehdejším Československu začaly vybírat již v roce 1923, krátce po zahájení pravidelného rozhlasového vysílání. Původní výše poplatku činila 60 korun československých měsíčně za jeden přijímač. Tento systém financování veřejnoprávního média byl inspirován britským modelem BBC.

V průběhu třicátých let se systém výběru poplatků postupně zdokonaloval a jejich výše se měnila v závislosti na ekonomické situaci. Během druhé světové války byl rozhlas pod kontrolou okupační správy, ale systém poplatků zůstal zachován. Po roce 1945 došlo k obnovení československého rozhlasového vysílání a s ním i povinnosti platit koncesionářské poplatky.

Televizní poplatky byly zavedeny v roce 1953, kdy začalo pravidelné televizní vysílání Československé televize. Zpočátku činil televizní poplatek 15 Kčs měsíčně. V následujících desetiletích socialistického období byly poplatky relativně nízké, protože stát významně dotoval provoz médií ze státního rozpočtu.

Zásadní změna přišla po roce 1989, kdy se Československý rozhlas a Československá televize transformovaly na veřejnoprávní média. V roce 1991 byl přijat zákon o České televizi a Českém rozhlasu, který stanovil nový rámec pro výběr koncesionářských poplatků. Důležitým milníkem byl rok 2005, kdy vstoupil v platnost zákon č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích, který významně modernizoval celý systém.

V současnosti je výše rozhlasového poplatku stanovena na 45 Kč měsíčně a televizního na 135 Kč měsíčně. Povinnost platit tyto poplatky má každá domácnost vlastnící televizní nebo rozhlasový přijímač, případně zařízení schopné televizní či rozhlasový program přijímat. Od poplatků jsou osvobozeny některé skupiny obyvatel, například osoby s těžkým zdravotním postižením nebo lidé s nízkými příjmy.

Systém výběru poplatků prošel v průběhu let významnou modernizací. Od původního systému známek a složenek se přešlo k elektronické evidenci a možnosti platby přes SIPO nebo bankovním převodem. Česká televize a Český rozhlas pravidelně kontrolují databáze poplatníků a vyzývají k úhradě ty, kteří svou povinnost neplní.

V posledních letech se objevují diskuze o budoucnosti koncesionářských poplatků v kontextu měnícího se mediálního prostředí. Někteří odborníci navrhují alternativní modely financování veřejnoprávních médií, například formou daně z příjmu nebo příspěvku ze státního rozpočtu. Zatím však systém koncesionářských poplatků zůstává hlavním zdrojem příjmů České televize a Českého rozhlasu, zajišťujícím jejich nezávislost na státní moci a komerčních subjektech.

Historický vývoj koncesionářských poplatků odráží společenské a technologické změny v české společnosti. Od skromných začátků ve dvacátých letech minulého století se vyvinul komplexní systém financování veřejnoprávních médií, který je neustále předmětem diskuzí a případných úprav podle aktuálních potřeb společnosti.

Kdo musí platit koncesionářské poplatky

Koncesionářské poplatky musí platit každá domácnost nebo firma, která vlastní zařízení umožňující příjem televizního nebo rozhlasového vysílání. Není přitom rozhodující, zda televizor nebo rádio skutečně používáte k sledování či poslechu České televize nebo Českého rozhlasu. Povinnost platit poplatky vzniká již samotným vlastnictvím přijímače. To zahrnuje nejen klasické televizory a rádia, ale také počítače, tablety, mobilní telefony nebo jiná zařízení s možností příjmu vysílání.

V případě domácností platí pravidlo, že se hradí pouze jeden koncesionářský poplatek za každý typ přijímače, bez ohledu na jejich celkový počet v domácnosti. Pokud tedy máte doma tři televizory, platíte pouze jeden televizní poplatek. Stejné pravidlo platí i pro rozhlasové přijímače. U firem a podnikatelů je situace odlišná - ti musí platit poplatky za každý přijímač, který vlastní nebo používají ke své činnosti.

Existují však určité skupiny osob, které jsou od placení koncesionářských poplatků osvobozeny. Mezi ně patří především osoby s nízkými příjmy, jejichž příjem nepřesahuje 2,15násobek životního minima. Osvobození se vztahuje také na osoby s úplnou nebo praktickou slepotou v obou očích, kterým byl přiznán příspěvek na péči podle zákona o sociálních službách. V případě rozhlasových poplatků jsou osvobozeny také osoby s oboustrannou úplnou nebo praktickou hluchotou.

Důležité je zmínit, že povinnost platit koncesionářské poplatky se vztahuje i na osoby žijící v pronajatých bytech nebo domech. Nezáleží na tom, zda je přijímač ve vlastnictví nájemce nebo pronajímatele - rozhodující je, kdo jej skutečně používá. Studenti bydlící na kolejích nebo v pronájmu musí platit poplatky samostatně, pokud mají vlastní přijímač.

Pro právnické osoby a podnikatele platí specifická pravidla. Musí platit poplatky za každý přijímač, který používají v rámci své podnikatelské činnosti. To se týká například hotelů, restaurací, obchodů nebo kanceláří. Výjimku tvoří přijímače, které jsou určeny výhradně k prodeji nebo opravám v rámci podnikatelské činnosti. Firmy musí také hlásit změny v počtu přijímačů a vést jejich evidenci.

Neplacení koncesionářských poplatků může vést k významným sankcím. Česká televize a Český rozhlas mají právo vymáhat dlužné poplatky včetně penále, které může dosáhnout až trojnásobku dlužné částky. V případě zjištění neoprávněného neplacení poplatků mohou být také zpětně doměřeny poplatky až za tři roky. Proto je důležité řádně plnit svou poplatkovou povinnost nebo včas požádat o osvobození, pokud na něj máte nárok.

Aktuální výše měsíčních poplatků za TV rozhlas

V současné době je každá domácnost v České republice, která vlastní televizní nebo rozhlasový přijímač, povinna hradit koncesionářské poplatky. Měsíční televizní poplatek činí 135 Kč, přičemž za rozhlasové vysílání se platí 45 Kč měsíčně. Tyto částky jsou stanoveny zákonem a slouží k financování veřejnoprávních médií, konkrétně České televize a Českého rozhlasu. Je důležité si uvědomit, že povinnost platit tyto poplatky vzniká automaticky vlastnictvím přijímače, bez ohledu na to, zda domácnost skutečně sleduje programy veřejnoprávních médií.

Zajímavostí je, že výše poplatků zůstává již několik let neměnná, přestože náklady na výrobu a vysílání programů neustále rostou. Poslední úprava televizního poplatku proběhla v roce 2008, kdy se částka zvýšila ze 120 Kč na současných 135 Kč. Rozhlasový poplatek se naposledy měnil v roce 2005. V současné době probíhají diskuze o možném navýšení těchto poplatků, které by lépe reflektovalo současnou ekonomickou situaci a rostoucí náklady na provoz veřejnoprávních médií.

Pro domácnosti i firmy platí různá pravidla týkající se platby koncesionářských poplatků. Zatímco domácnost platí jeden poplatek bez ohledu na počet přijímačů, podnikatelé a právnické osoby musí hradit poplatek za každý přijímač zvlášť. Osvobození od placení poplatků se vztahuje na určité skupiny obyvatel, například na osoby s úplnou nebo praktickou slepotou, osoby s oboustrannou hluchotou, příjemce příspěvku na péči nebo osoby s nízkými příjmy.

Platby lze provádět několika způsoby - nejčastěji prostřednictvím SIPO, bankovním převodem nebo poštovní poukázkou. Mnoho domácností volí platbu na celý rok dopředu, což představuje částku 1620 Kč za televizní poplatek a 540 Kč za rozhlasový poplatek. Při neplacení poplatků hrozí dlužníkům nejen povinnost doplatit dlužnou částku, ale také sankce v podobě přirážky nebo penále.

Vybrané poplatky představují hlavní zdroj příjmů pro Českou televizi a Český rozhlas, které díky nim mohou zachovat svou nezávislost na komerčních subjektech a politických vlivech. Tyto prostředky jsou využívány na výrobu a vysílání zpravodajských, vzdělávacích, kulturních a zábavných pořadů, stejně jako na technický rozvoj a modernizaci vysílací infrastruktury. Veřejnoprávní média mají ze zákona povinnost poskytovat objektivní a vyvážené informace a přispívat k rozvoji demokratické společnosti, což je možné právě díky stabilnímu financování z koncesionářských poplatků.

Osvobození od placení koncesionářských poplatků

Od placení koncesionářských poplatků jsou v České republice osvobozeny určité skupiny obyvatel, které splňují zákonem stanovené podmínky. Mezi hlavní kategorie osob osvobozených od koncesionářských poplatků patří především lidé s nízkými příjmy a osoby s těžkým zdravotním postižením. Konkrétně se jedná o jednotlivce nebo domácnosti, jejichž příjem je nižší než 2,15násobek životního minima. Tato hranice se pravidelně aktualizuje v závislosti na změnách výše životního minima.

Další významnou skupinou jsou držitelé průkazu ZTP/P, kteří jsou automaticky osvobozeni od poplatků za televizní a rozhlasové vysílání. Osvobození se vztahuje také na osoby žijící ve společné domácnosti s držitelem průkazu ZTP/P. V případě ústavní péče jsou od poplatků osvobozeny také osoby umístěné v domovech důchodců, léčebnách dlouhodobě nemocných a podobných zařízeních sociální péče.

Pro získání osvobození od koncesionářských poplatků je nutné podat žádost a doložit příslušné dokumenty. V případě nízkého příjmu je třeba předložit potvrzení o příjmu všech členů domácnosti, případně potvrzení o pobírání sociálních dávek. Držitelé průkazu ZTP/P musí předložit kopii průkazu a čestné prohlášení o společné domácnosti, pokud žádají o osvobození i pro další členy domácnosti.

Důležité je také vědět, že osvobození není automatické a je nutné o něj aktivně požádat. Žádost se podává přímo České televizi nebo Českému rozhlasu, podle toho, od kterého poplatku chce být žadatel osvobozen. Po schválení žádosti je osvobození platné po dobu trvání důvodů, které k němu vedly. V případě změny situace, například zvýšení příjmu nad stanovenou hranici nebo ztráty nároku na průkaz ZTP/P, je poplatník povinen tuto skutečnost nahlásit a začít poplatky opět hradit.

Existují také specifické případy osvobození, které se týkají například diplomatických misí nebo cizích státních příslušníků za podmínky vzájemnosti. Osvobození se vztahuje i na osoby nevidomé, které však musí svůj zdravotní stav doložit příslušnou dokumentací. V případě úmrtí poplatníka přechází povinnost platit koncesionářské poplatky na dědice, pokud nadále používají rozhlasový nebo televizní přijímač.

Je třeba zdůraznit, že neoprávněné využívání osvobození od koncesionářských poplatků může vést k dodatečnému vyměření poplatků včetně penále. Proto je důležité všechny změny v situaci poplatníka řádně a včas nahlásit příslušným institucím. Česká televize a Český rozhlas pravidelně provádějí kontroly oprávněnosti osvobození a mohou vyžadovat aktualizaci dokladů prokazujících nárok na osvobození.

Platit za veřejnoprávní média znamená investovat do demokracie a svobodného přístupu k informacím. Je to daň za nezávislost a kvalitu, kterou si musíme chránit.

Květoslav Hruška

Způsoby úhrady poplatků České televizi

Poplatky České televizi lze v současné době hradit několika různými způsoby, přičemž každý z nich má své specifické výhody i případná omezení. Nejrozšířenějším způsobem je bezhotovostní platba prostřednictvím SIPO, které zajišťuje Česká pošta. Tento způsob je oblíbený především díky své jednoduchosti a automatizaci - poplatník nemusí každý měsíc myslet na provedení platby, jelikož je strhávána automaticky společně s dalšími pravidelnými platbami.

Další možností je přímé inkaso z bankovního účtu, kdy poplatník udělí České televizi souhlas s pravidelným strháváním částky přímo ze svého účtu. Tento způsob je velmi pohodlný a bezpečný, nicméně vyžaduje aktivní zřízení inkasa u své banky. Poplatník musí zajistit, aby měl na účtu vždy dostatek prostředků k úhradě poplatku.

České televizi lze platit také prostřednictvím pravidelného trvalého příkazu z bankovního účtu. Při této variantě si poplatník sám nastaví pravidelnou platbu ve své bance. Je důležité správně uvést všechny platební údaje, zejména variabilní symbol, který slouží k identifikaci platby. Trvalý příkaz lze nastavit jak na měsíční, tak čtvrtletní či roční frekvenci plateb.

Pro jednorázové platby je k dispozici možnost úhrady převodem z účtu na základě údajů poskytnutých Českou televizí. Tento způsob je vhodný zejména pro ty, kteří preferují platbu na delší období dopředu, například na půl roku nebo rok. Při této metodě je opět klíčové správné uvedení variabilního symbolu a dalších platebních údajů.

V případě potřeby lze televizní poplatek uhradit také pomocí poštovní poukázky typu A, kterou si poplatník může vyzvednout na pobočkách České pošty. Tento způsob je však administrativně náročnější a obvykle zahrnuje dodatečné poplatky za provedení transakce. Je proto doporučován spíše jako záložní řešení.

Pro právnické osoby a podnikatele je k dispozici možnost hromadné platby, kdy lze jednou transakcí uhradit poplatky za více přijímačů najednou. Tento způsob významně zjednodušuje administrativu zejména větším firmám a institucím, které provozují větší počet televizních přijímačů.

Elektronická fakturace a online platební brána představují moderní způsoby úhrady, které Česká televize postupně zavádí pro zvýšení komfortu poplatníků. Tyto metody umožňují rychlou a pohodlnou platbu z prostředí internetového bankovnictví či mobilních aplikací. Při využití těchto služeb je zajištěna okamžitá evidence platby v systému České televize.

Je důležité zmínit, že bez ohledu na zvolený způsob platby je poplatník povinen hradit televizní poplatek pravidelně a včas. V případě prodlení s platbou může Česká televize přistoupit k upomínkovému řízení a vyměření penále. Proto je vhodné zvolit takový způsob úhrady, který nejlépe odpovídá možnostem a preferencím konkrétního poplatníka a minimalizuje riziko opomenutí platby.

Kontrola plateb a evidence poplatníků

Kontrola plateb a evidence poplatníků představuje komplexní systém, kterým Česká televize a Český rozhlas sledují a ověřují řádné plnění poplatkové povinnosti. Provozovatelé veřejnoprávních médií mají ze zákona oprávnění vést evidenci poplatníků a kontrolovat, zda všichni, kteří jsou ze zákona povinni platit koncesionářské poplatky, tak skutečně činí. Tato evidence zahrnuje jak domácnosti, tak právnické osoby a podnikatele.

Systém kontroly je založen na křížovém porovnávání databází. Veřejnoprávní média spolupracují s distributory elektrické energie, protože existence odběrného místa elektrické energie je považována za důkaz vlastnictví přijímače. Kontroloři mohou také využívat údaje z katastru nemovitostí a obchodního rejstříku. V případě zjištění nesrovnalostí jsou poplatníci nejprve písemně vyzváni k vysvětlení situace a případné registraci k placení poplatků.

Pokud poplatník nereaguje na výzvu nebo odmítá platit, může být zahájeno vymáhací řízení. Dlužné poplatky mohou být navýšeny až o 10 000 Kč v případě dlouhodobého neplacení. Česká televize a Český rozhlas mají právo využít služeb specializovaných inkasních agentur nebo přistoupit k soudnímu vymáhání pohledávek. V krajním případě může být dlužník postižen exekucí.

Evidence poplatníků je průběžně aktualizována a zahrnuje identifikační údaje poplatníků, počet přijímačů a historii plateb. Poplatníci mají povinnost hlásit změny, které mají vliv na výši poplatku nebo na samotnou poplatkovou povinnost. To se týká například změny adresy, počtu přijímačů nebo ukončení jejich používání. Nesplnění ohlašovací povinnosti může být sankcionováno.

Kontrolní mechanismy zahrnují také pravidelné ověřování platební morálky a identifikaci rizikových skupin poplatníků. Zvláštní pozornost je věnována podnikatelským subjektům, které mají povinnost platit poplatky za každé provozované zařízení. U nich probíhají častější kontroly a křížové ověřování údajů s jinými registry.

Systém evidence a kontroly je plně digitalizován a umožňuje automatické zpracování velkého množství dat. Poplatníci mají možnost spravovat své údaje prostřednictvím online portálu, kde mohou kontrolovat stav svých plateb, měnit kontaktní údaje nebo nahlásit změny. Tento systém významně zefektivňuje správu poplatků a snižuje administrativní náročnost.

V rámci kontrolní činnosti jsou také prováděny namátkové kontroly přímo v terénu. Pověření pracovníci mohou navštívit domácnosti nebo firmy a ověřit skutečný stav používání přijímačů. Tyto kontroly musí být prováděny v souladu s právními předpisy a s respektem k soukromí poplatníků. Odmítnutí součinnosti při kontrole může vést k uložení sankce.

Sankce za neplacení koncesionářských poplatků

Neplacení koncesionářských poplatků může mít pro dlužníky závažné následky. Česká televize a Český rozhlas mají ze zákona právo vymáhat dlužné částky, a to včetně souvisejících penále. V případě nezaplacení koncesionářského poplatku může být dlužníkovi vyměřena pokuta až do výše 10 000 Kč, přičemž tato částka se může v případě opakovaného porušení povinnosti ještě navýšit.

Typ poplatku	Měsíční částka	Roční částka
Televizní poplatek	135 Kč	1620 Kč
Rozhlasový poplatek	45 Kč	540 Kč
Celkem za TV + rozhlas	180 Kč	2160 Kč

Proces vymáhání začíná zpravidla zasláním upomínky, ve které je dlužník vyzván k úhradě dlužné částky. Pokud na tuto výzvu nereaguje, následuje druhá upomínka s vyčíslením dlužné částky včetně penále. Denní výše penále činí 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Je důležité si uvědomit, že dlužná částka tak může rychle narůstat a původně relativně nízký dluh se může vyšplhat na významnou sumu.

V případě, že dlužník nereaguje ani na opakované výzvy k úhradě, mohou veřejnoprávní média přistoupit k vymáhání prostřednictvím právní cesty. To znamená, že celá záležitost může skončit u soudu, což pro dlužníka znamená další významné náklady v podobě soudních poplatků a nákladů na právní zastoupení. Soud může následně vydat platební rozkaz nebo rozsudek, na jehož základě může být zahájena exekuce.

Exekuční řízení představuje pro dlužníka nejhorší možný scénář, protože kromě původního dluhu a penále musí uhradit také náklady exekuce, které mohou být velmi vysoké. Exekutor má právo zabavit majetek dlužníka, srážet mu část mzdy nebo blokovat bankovní účty. Tento postup může mít pro dlužníka dalekosáhlé důsledky v osobním i profesním životě.

Je také důležité zmínit, že neplacení koncesionářských poplatků může být považováno za přestupek podle zákona o České televizi a Českém rozhlasu. Kromě finančních sankcí tak může být dlužník postižen i v přestupkovém řízení. V krajním případě může být uložena i pokuta v přestupkovém řízení, která se přičítá k původnímu dluhu.

Veřejnoprávní média v posledních letech zpřísnila postup při vymáhání dlužných poplatků a využívají k tomu moderní databáze a systémy pro identifikaci neplatičů. Pravidelně provádějí kontroly a křížové kontroly s registry obyvatel a dalšími databázemi, aby odhalily osoby, které svou povinnost platit koncesionářské poplatky neplní nebo se jí vyhýbají.

Pro dlužníky je proto nejvýhodnější řešit situaci co nejdříve, ideálně ještě před zahájením vymáhacího procesu. Mohou například požádat o splátkový kalendář nebo se dohodnout na postupném uhrazení dluhu. Česká televize i Český rozhlas jsou obvykle ochotny jednat o možnostech řešení, pokud dlužník projeví snahu svůj dluh aktivně řešit. V případě prokázání závažných sociálních důvodů mohou veřejnoprávní média v individuálních případech přistoupit i k částečnému odpuštění penále.

Využití vybraných peněz veřejnoprávními médii

Veřejnoprávní média v České republice hospodaří s vybranými koncesionářskými poplatky zodpovědně a transparentně. Česká televize a Český rozhlas využívají získané prostředky především k zajištění kvalitního zpravodajství, tvorby původních pořadů a kulturního obsahu. Významná část financí směřuje do výroby vlastních televizních a rozhlasových pořadů, včetně nákladných dramatických děl, dokumentů a vzdělávacích programů.

Největší položkou v rozpočtu veřejnoprávních médií jsou personální náklady, které zahrnují mzdy zaměstnanců, externích spolupracovníků a tvůrčích týmů. Další významnou část tvoří technické zajištění vysílání, údržba a modernizace vysílací infrastruktury. Česká televize investuje značné prostředky do digitalizace archivů a přechodu na moderní vysílací technologie, což je nezbytné pro zachování konkurenceschopnosti v digitální éře.

Veřejnoprávní média také významně podporují českou kinematografii a původní tvorbu. Česká televize je největším koproducentem českých filmů a každoročně investuje stovky milionů korun do vzniku nových českých snímků. Podobně Český rozhlas podporuje vznik původních rozhlasových her, dokumentů a hudebních nahrávek. Část vybraných poplatků směřuje také do regionálního vysílání, které zajišťuje informovanost obyvatel v jednotlivých krajích a podporuje lokální kulturu.

Důležitou oblastí využití koncesionářských poplatků je sportovní vysílání. Veřejnoprávní média zajišťují přenosy významných sportovních událostí, včetně olympijských her, mistrovství světa a dalších důležitých sportovních akcí. Tyto přenosy jsou finančně náročné, ale představují důležitou službu veřejnosti.

Část prostředků je věnována také na vzdělávací projekty a programy pro děti a mládež. Česká televize provozuje specializovaný dětský kanál a vzdělávací portály, zatímco Český rozhlas nabízí vzdělávací pořady a podporuje hudební vzdělávání prostřednictvím svých orchestrů a pěveckých sborů.

Veřejnoprávní média musí také investovat do výzkumu a vývoje nových technologií. To zahrnuje vývoj internetových platforem, mobilních aplikací a systémů pro digitální archivaci. Tyto investice jsou klíčové pro budoucnost veřejnoprávního vysílání v době, kdy se mediální konzumace přesouvá do online prostředí.

Významnou položkou jsou také náklady na zpravodajství, včetně provozu sítě zahraničních zpravodajů a regionálních redakcí. Tato síť umožňuje poskytovat komplexní a nezávislé zpravodajství z domova i ze světa. Veřejnoprávní média také investují do investigativní žurnalistiky a specializovaných publicistických pořadů, které přispívají k informovanosti společnosti a posilují demokratickou diskusi.

V neposlední řadě část vybraných prostředků směřuje do údržby a rozvoje nemovitého majetku, včetně televizních a rozhlasových studií, administrativních budov a technického zázemí. Tyto investice jsou nezbytné pro zajištění dlouhodobého fungování veřejnoprávních médií a kvalitního vysílání.

Plánované změny výše poplatků v budoucnu

V současné době probíhá intenzivní diskuze o plánovaném navýšení koncesionářských poplatků za veřejnoprávní média v České republice. Ministerstvo kultury předložilo návrh na zvýšení měsíčního poplatku za televizní vysílání z dosavadních 135 Kč na 160 Kč, přičemž rozhlasový poplatek by se měl zvýšit ze současných 45 Kč na 55 Kč měsíčně. Tato změna by měla vstoupit v platnost od ledna 2025.

Důvodem pro navrhované navýšení je především dlouhodobá stagnace výše poplatků, které nebyly valorizovány již od roku 2008 v případě televizního poplatku a od roku 2005 u rozhlasového poplatku. Za tuto dobu výrazně vzrostly náklady na výrobu programů, technické zajištění vysílání i mzdové náklady. Česká televize i Český rozhlas se potýkají s rostoucími finančními problémy a bez navýšení příjmů by musely výrazně omezit svou činnost.

Návrh počítá také s pravidelnou valorizací poplatků v následujících letech, která by měla být navázána na míru inflace. Tento mechanismus by měl zajistit, že se veřejnoprávní média nedostanou do podobné situace jako v současnosti, kdy reálná hodnota poplatků významně poklesla. Současně se připravuje modernizace systému výběru poplatků, který by měl lépe reflektovat současné způsoby příjmu vysílání, včetně sledování programů přes internet a mobilní zařízení.

Významnou změnou má být také rozšíření okruhu poplatníků o domácnosti, které sice nevlastní klasický televizní přijímač, ale sledují vysílání prostřednictvím počítačů, tabletů nebo chytrých telefonů. Toto opatření reaguje na měnící se způsoby konzumace médií, kdy stále více diváků přechází na digitální platformy.

Ministerstvo kultury argumentuje, že i po navrhovaném zvýšení budou české koncesionářské poplatky stále patřit k nejnižším v Evropě. Pro srovnání, v Německu platí domácnosti měsíčně ekvivalent přibližně 460 Kč, v Rakousku dokonce více než 600 Kč. Navrhované změny by měly veřejnoprávním médiím přinést dodatečné příjmy v řádu stovek milionů korun ročně, které by měly být investovány především do tvorby původních pořadů, zpravodajství a dokumentární tvorby.

Součástí reformy má být také zpřísnění kontroly hospodaření veřejnoprávních médií a zavedení transparentnějšího systému vykazování nákladů. Média budou muset detailněji informovat o tom, jak s vybranými prostředky nakládají, a pravidelně předkládat zprávy o efektivitě svého hospodaření. Tyto kroky mají přispět k větší důvěře veřejnosti v systém financování veřejnoprávních médií a zajistit jejich dlouhodobou udržitelnost v měnícím se mediálním prostředí.

Srovnání koncesionářských poplatků v evropských zemích

V rámci evropského kontextu se výše koncesionářských poplatků za veřejnoprávní média výrazně liší. Česká republika se s měsíčním poplatkem 135 Kč za televizní vysílání a 45 Kč za rozhlasové vysílání řadí spíše k zemím s nižšími koncesionářskými poplatky. Pro srovnání, ve Švýcarsku, které má nejvyšší koncesionářské poplatky v Evropě, platí obyvatelé v přepočtu přibližně 1200 Kč měsíčně za kombinovaný poplatek za televizi a rozhlas.

V sousedním Německu činí měsíční koncesionářský poplatek přibližně 460 Kč, přičemž tento poplatek je jednotný a zahrnuje jak televizní, tak rozhlasové vysílání. Německý systém je specifický tím, že poplatek je vybírán za domácnost, nikoli za jednotlivé přijímače. Rakousko uplatňuje podobný systém jako Německo, ale výše poplatku se liší podle spolkové země. Průměrně rakouští občané platí měsíčně okolo 600 Kč.

Ve Skandinávii došlo v posledních letech k významným změnám ve financování veřejnoprávních médií. Například Švédsko v roce 2019 přešlo z klasického koncesionářského poplatku na systém odvodu z příjmu, kdy občané platí 1% ze svého zdanitelného příjmu, maximálně však do výše stanovené hranice. Finsko podobný systém zavedlo již dříve a výše poplatku se odvíjí od ročního příjmu obyvatel.

Francie dlouhodobě udržuje systém koncesionářských poplatků vázaných na vlastnictví televizního přijímače, přičemž roční poplatek činí v přepočtu přibližně 3600 Kč. Zajímavostí je, že francouzská vláda nedávno oznámila plán na zrušení těchto poplatků a přechod na jiný systém financování. V Itálii je koncesionářský poplatek součástí účtu za elektřinu, což významně zvýšilo úspěšnost výběru poplatků.

Velká Británie představuje specifický případ s BBC jako jedním z nejvýznamnějších veřejnoprávních vysílatelů na světě. Britové platí ročně přibližně 4200 Kč za televizní licenci, která pokrývá veškeré služby BBC včetně rozsáhlého digitálního obsahu. Británie však také čelí diskuzím o budoucnosti tohoto systému, zejména v kontextu měnících se mediálních návyků mladší generace.

V zemích východní Evropy jsou koncesionářské poplatky obecně nižší. Například v Polsku činí měsíční poplatek v přepočtu asi 160 Kč, na Slovensku přibližně 150 Kč. Zajímavým trendem v celé Evropě je rostoucí tlak na modernizaci systému výběru poplatků a přizpůsobení se novým technologiím. Některé země zvažují zavedení poplatků i za streamovací služby a mobilní zařízení, která umožňují příjem veřejnoprávního vysílání.

Nizozemsko zvolilo odlišný přístup a koncesionářské poplatky zcela zrušilo. Veřejnoprávní média jsou zde financována přímo ze státního rozpočtu, což vyvolává diskuse o jejich nezávislosti. Podobný model funguje také v Belgii, kde je financování rozděleno podle jazykových společenství.