Jak vypěstovat olivovník: Kompletní průvodce pro začátečníky

Základní požadavky na pěstování olivovníků

Olivovníky jsou náročné rostliny, které vyžadují specifické podmínky pro úspěšné pěstování. Základním předpokladem je dostatek slunečního světla, proto je nutné umístit olivovník na jižně orientované stanoviště, kde bude mít minimálně 6-8 hodin přímého slunce denně. Půda musí být dobře propustná a mírně zásaditá, s pH v rozmezí 6,5-8,5. Olivovníky nesnášejí přemokření, proto je důležité zajistit kvalitní drenáž a zabránit zadržování vody v kořenovém systému.

Teplota je klíčovým faktorem pro přežití a prosperitu olivovníků. V létě snášejí i velmi vysoké teploty nad 35°C, ale v zimním období je třeba zajistit ochranu před mrazem. Kritická hranice je -10°C, při které může dojít k nevratnému poškození rostliny. Proto je v našich podmínkách nezbytné přemístit nádobové olivovníky na zimu do bezmrazého prostoru s teplotami mezi 5-10°C.

Zálivka musí být přizpůsobena ročnímu období a umístění rostliny. V letním období vyžadují olivovníky pravidelnou, ale umírněnou zálivku. Půda by měla mezi jednotlivými zálivkami mírně proschnout. V zimním období, kdy jsou rostliny v částečném vegetačním klidu, se zálivka výrazně omezuje, ale substrát nesmí zcela vyschnout.

Hnojení je další důležitý aspekt péče. Během vegetačního období od jara do podzimu je vhodné přihnojovat každé 2-3 týdny speciálním hnojivem pro středomořské rostliny. Důležitý je zejména přísun draslíku a fosforu, které podporují tvorbu plodů a celkovou odolnost rostliny. V zimním období se hnojení zcela vynechává.

Tvarování a řez olivovníků je nedílnou součástí jejich pěstování. Provádí se na jaře před začátkem vegetace nebo na podzim po sklizni plodů. Cílem je vytvoření vzdušné koruny s dostatečným přístupem světla do všech částí rostliny. Odstraňují se především zahušťující, křížící se a nemocné větve. U mladých rostlin je důležité zakládání správné struktury koruny, která bude určovat budoucí tvar stromu.

Pro úspěšné pěstování je také zásadní výběr vhodné odrůdy. Ne všechny kultivary jsou stejně odolné vůči mrazu a některé se lépe přizpůsobují pěstování v nádobách. Mezi osvědčené odrůdy pro středoevropské podmínky patří například Leccino, Pendolino nebo Frantoio. Tyto odrůdy vykazují dobrou mrazuvzdornost a jsou schopné plodit i při pěstování v nádobách.

Prevence chorob a škůdců spočívá především v dodržování správných pěstebních podmínek. Olivovníky mohou být napadeny různými houbovými chorobami, zejména v podmínkách vysoké vzdušné vlhkosti. Proto je důležité zajistit dobré proudění vzduchu kolem rostliny a vyvarovat se přelévání. Mezi nejčastější škůdce patří puklice a svilušky, proti kterým je možné preventivně používat biologickou ochranu nebo v případě silného napadení vhodné insekticidy.

Výběr vhodné odrůdy pro naše podmínky

Pro úspěšné pěstování olivovníku v našich klimatických podmínkách je naprosto zásadní správný výběr odrůdy. Nejlépe se u nás osvědčily odrůdy pocházející ze severní Itálie a Slovinska, které jsou přirozeně adaptované na chladnější podnebí. Mezi nejvhodnější patří odrůda Leccino, která vyniká svou odolností vůči mrazu až do -15°C a dokáže se velmi dobře přizpůsobit různým půdním podmínkám. Tato odrůda je také ceněna pro svou pravidelnou a bohatou plodnost.

Další výbornou volbou je odrůda Pendolino, která se osvědčila zejména v podhorských oblastech severní Itálie. Vyznačuje se kompaktním růstem a dobrou odolností vůči nízkým teplotám. Je třeba však počítat s tím, že se jedná o částečně cizosprašnou odrůdu, proto je vhodné vysadit v blízkosti i jiné odrůdy pro zajištění lepšího opylení.

Pro české zahrady se velmi dobře hodí také slovinská odrůda Istrska belica, která je známá svou mimořádnou odolností vůči chladu a schopností prosperovat i v méně příznivých podmínkách. Tato odrůda se vyznačuje pomalejším růstem, což je výhodné pro pěstování v nádobách a menších zahradách. Plody této odrůdy mají vysoký obsah oleje a jsou vhodné jak pro přímou konzumaci, tak pro výrobu olivového oleje.

Při výběru odrůdy je důležité vzít v úvahu nejen mrazuvzdornost, ale také místní půdní podmínky a množství srážek v dané lokalitě. Odrůdy jako Frantoio nebo Moraiolo sice poskytují vysoce kvalitní plody, ale v našich podmínkách mohou být náchylnější k poškození zimními mrazy. Proto je lepší dát přednost odolnějším variantám, i když možná neposkytují tak výraznou chuť oleje.

Pro začínající pěstitele je vhodná odrůda Ascolana, která se vyznačuje rychlým růstem a brzkým nástupem plodnosti. Její plody jsou větší a masité, ideální pro nakládání. Tato odrůda je také poměrně nenáročná na péči a dobře snáší i občasné přemrznutí.

Při výsadbě olivovníku je zásadní vybrat správné stanoviště. Ideální je jižní nebo jihozápadní expozice s dostatečným přístupem slunce a ochranou před studenými severními větry. V takových podmínkách mohou i méně odolné odrůdy překvapivě dobře prosperovat. Je také důležité počítat s tím, že mladé stromky jsou obecně citlivější na mráz než vzrostlé exempláře, proto je v prvních letech vhodné zajistit dodatečnou ochranu během zimního období.

Pro pěstování v nádobách, které lze na zimu přemístit do chráněných prostor, se nabízí širší výběr odrůd včetně těch méně odolných. V takovém případě můžeme experimentovat i s odrůdami jako Nocellara del Belice nebo Coratina, které by venkovní přezimování v našich podmínkách pravděpodobně nezvládly.

Příprava půdy a správné umístění

Pro úspěšné pěstování olivovníku je naprosto zásadní věnovat maximální pozornost přípravě půdy a výběru správného stanoviště. Olivovník vyžaduje lehkou, dobře propustnou půdu s pH v rozmezí 6,5 až 7,5. Ideální je směs zahradního substrátu, písku a perlitu v poměru 2:1:1, která zajistí optimální odvodnění a současně dostatečnou výživu. Před výsadbou je nezbytné do půdy zapracovat vyzrálý kompost nebo dobře uleželý hnůj, který poskytne rostlině základní živiny pro počáteční růst.

Při výběru stanoviště musíme mít na paměti, že olivovník je teplomilná rostlina původem ze Středomoří. Potřebuje proto maximální množství slunečního svitu a ochranu před studenými větry. Nejvhodnější je umístění k jižní nebo jihozápadní zdi, která akumuluje teplo a vytváří příznivé mikroklima. V našich podmínkách je důležité zajistit možnost přemístění rostliny do chráněného prostoru během zimních měsíců, kdy teploty klesají pod -5°C.

Při pěstování v nádobách je zásadní zvolit dostatečně prostorný kontejner s kvalitním odvodněním. Na dno nádoby umístíme drenážní vrstvu z keramzitu nebo hrubého štěrku o výšce minimálně 5 cm. Nad ní rozprostřeme geotextilii, která zabrání vyplavování půdy do drenážní vrstvy. Samotnou výsadbovou směs připravíme tak, aby byla vzdušná a propustná. Do základního substrátu přimícháme hrubší písek, drcený vápenec a malé množství dlouhodobě působícího hnojiva.

Olivovník potřebuje prostor pro zdravý růst kořenového systému, proto je důležité pravidelně kontrolovat, zda rostlina nepřerůstá nádobu. Přesazování provádíme ideálně na jaře před začátkem vegetačního období. Při této příležitosti můžeme provést i mírnější řez kořenů, který podpoří větvení kořenového systému a tím i celkovou vitalitu rostliny.

V případě výsadby na venkovní stanoviště je nezbytné připravit výsadbovou jámu o rozměrech minimálně 60x60x60 cm. Dno jámy prokypříme a vytvoříme mírnou drenážní vrstvu z hrubšího materiálu. Výsadbovou směs obohatíme o vápenec, který olivovník potřebuje pro zdravý růst. Okolí výsadby můžeme mulčovat světlým kamenivem, které pomáhá udržovat teplo a současně brání nadměrnému odpařování vody z půdy.

Pro úspěšné přezimování je klíčové zajistit rostlině postupnou aklimatizaci na nižší teploty. Na podzim omezíme zálivku a přesuneme rostlinu do světlého, ale chladnějšího prostoru s teplotami mezi 5-10°C. Během zimního období zaléváme jen velmi střídmě, aby nedošlo k zahnívání kořenů v chladné půdě.

Zálivka a hnojení během roku

Olivovník vyžaduje pravidelnou péči v podobě zálivky a hnojení, přičemž intenzita těchto činností se během roku výrazně mění. V období od jara do podzimu potřebuje olivovník vydatnou zálivku, zejména když je pěstován v nádobě. Zálivku provádíme tak, aby byl substrát rovnoměrně vlhký, nikdy však přemokřený. V letních měsících, kdy teploty dosahují vysokých hodnot, zaléváme častěji, někdy i dvakrát denně, vždy v závislosti na velikosti nádoby a umístění rostliny.

Během zimního období výrazně omezujeme zálivku, protože olivovník vstupuje do období vegetačního klidu. V této době stačí zalévat jednou za 7-14 dní, přičemž substrát by měl mezi jednotlivými zálivkami mírně proschnout. Přemokření v zimním období může vést k zahnívání kořenů a následnému úhynu rostliny.

Co se týče hnojení, olivovník začínáme přihnojovat od začátku března až do konce září. Nejvhodnější jsou speciální hnojiva určená pro středomořské rostliny nebo olivovníky, která obsahují vyvážený poměr živin. V období hlavního růstu, tedy od dubna do srpna, hnojíme každé dva týdny. Během kvetení a násady plodů je vhodné použít hnojivo s vyšším obsahem draslíku a fosforu, které podporuje tvorbu květů a plodů.

V podzimním období, přibližně od poloviny září, postupně snižujeme dávky hnojiva, abychom rostlinu připravili na zimní období. Od listopadu do února olivovník nehnojíme vůbec, protože v tomto období rostlina odpočívá a dodatečné živiny by ji mohly poškodit.

Pro optimální růst je důležité sledovat reakci rostliny na zálivku a hnojení. Žluté listy mohou signalizovat jak přemokření, tak nedostatek živin. Při pěstování v nádobách je vhodné každé 2-3 roky kompletně vyměnit substrát, který postupně ztrácí své výživové vlastnosti. Nový substrát by měl být kvalitní, vzdušný a dobře propustný, ideálně speciálně určený pro olivovníky.

V případě pěstování na balkoně nebo terase je třeba vzít v úvahu, že nádobové rostliny jsou více vystaveny výkyvům teplot a rychlejšímu vysychání substrátu. Proto je nutné častěji kontrolovat vlhkost zeminy a případně upravit režim zálivky. V horkých letních dnech může pomoci ranní nebo večerní rosení listů, které zvyšuje vzdušnou vlhkost a pomáhá rostlině lépe zvládat vysoké teploty. Nikdy však nerosíme v době, kdy na rostlinu přímo svítí slunce, mohlo by dojít k popálení listů.

Ochrana před mrazem a zimní péče

Olivovníky jsou rostliny citlivé na mráz, proto je zimní ochrana naprosto klíčová pro jejich přežití v našich klimatických podmínkách. Když teploty klesnou pod -5°C, může dojít k poškození mladých výhonků a listů, při teplotách pod -10°C hrozí již vážné poškození celé rostliny. Proto je nezbytné věnovat zimní ochraně olivovníků náležitou pozornost a připravit je na chladné období s dostatečným předstihem.

Příprava na zimu začíná již v pozdním létě, kdy je vhodné omezit zálivku a hnojení, aby rostlina stihla včas zazimovat a dřevo mohlo vyzrát. Přibližně od září již olivovník nezaléváme, pouze kontrolujeme vlhkost substrátu, který by měl být mírně vlhký, nikoliv však mokrý. Přemokřený substrát v kombinaci s mrazem může způsobit zahnívání kořenů.

Pro přezimování venku je nutné rostlinu důkladně zabalit do několika vrstev netkané textilie. První vrstvu aplikujeme volněji, aby mezi textilit a rostlinou vznikla vzduchová mezera, která působí jako izolace. Další vrstvy můžeme utáhnout pevněji. Zvláštní pozornost věnujeme ochraně kořenového balu, který obalíme silnější vrstvou materiálu nebo použijeme jutové pytle naplněné slámou či listím. Nádoba s rostlinou by měla být umístěna na dřevěném roštu nebo polystyrenu, aby nemrzla zespodu.

Ideálním řešením je přenesení olivovníku na zimu do bezmrazého prostoru, jako je světlý sklep, zimní zahrada nebo nevytápěný skleník, kde teploty neklesají pod 0°C. V takovém případě rostlinu zaléváme velmi střídmě, pouze aby substrát zcela nevyschl. Během zimního období je také důležité pravidelně kontrolovat, zda se na rostlině neobjevují známky houbových chorob nebo škůdců.

Na jaře olivovník postupně otužujeme a připravujeme na venkovní podmínky. Odstraňujeme zimní ochranu postupně, aby nedošlo k teplotnímu šoku. Začínáme v době, kdy již nehrozí noční mrazíky. Po přenesení ven rostlinu umístíme nejprve do polostínu a postupně ji zvykáme na přímé slunce. Případné poškozené nebo omrzlé části odstraníme až ve chvíli, kdy je jasně viditelná hranice mezi živým a mrtvým pletivem.

V případě pěstování v nádobách je vhodné použít kvalitní keramické nebo plastové kontejnery s dostatečným množstvím odtokových otvorů. Ty zajistí lepší odvod přebytečné vody a sníží riziko promrznutí kořenového systému. Během zimního období můžeme nádoby dodatečně izolovat obalením bublinovou fólií nebo jutovými pytli.

Pravidelná kontrola rostliny během zimy je nezbytná. Sledujeme nejen celkový stav olivovníku, ale i vlhkost substrátu a případný výskyt plísní. Při objevení jakýchkoliv problémů je nutné rychle zasáhnout, protože oslabená rostlina je v zimním období mnohem náchylnější k poškození.

Řez a tvarování olivovníku

Olivovník evropský vyžaduje pravidelný řez a tvarování, aby si udržel kompaktní tvar a poskytoval bohatou úrodu. Základní řez se provádí na jaře, ideálně v březnu nebo začátkem dubna, kdy už nehrozí silné mrazy, ale strom ještě není v plném růstu. Při tvarování je důležité zachovat přirozenou korunu ve tvaru vázy nebo poháru, která umožňuje lepší přístup světla a vzduchu do všech částí stromu.

Mladé stromky je třeba tvarovat již od prvního roku po výsadbě. Koruna by měla mít 3-4 hlavní větve, které vyrůstají ze kmene v úhlu přibližně 45 stupňů. Tyto základní větve určují budoucí tvar celého stromu. Při řezu odstraňujeme všechny výhony rostoucí směrem do středu koruny, které by mohly způsobit její zahuštění. Důležité je také odstranit tzv. vlky, což jsou silné, rychle rostoucí výhony, které obvykle rostou kolmo vzhůru a odčerpávají stromu zbytečně mnoho energie.

Řez dospělých olivovníků se zaměřuje především na prosvětlení koruny a podporu plodnosti. Odstraňujeme staré, suché a nemocné větve, stejně jako ty, které se kříží nebo rostou příliš blízko u sebe. Důležité je také zkrácení příliš dlouhých větví, které by se mohly pod tíhou plodů lámat. Řez by měl být veden šikmo, aby po něm nestékala voda a nevnikaly do ran choroby.

Pro zdravý růst olivovníku je zásadní pravidelné zmlazování. Starší stromy můžeme radikálněji seřezat každých 8-10 let, což podpoří tvorbu nových výhonů a omladí celý strom. Při takovém řezu můžeme odstranit až třetinu staré koruny. Je však důležité nezapomenout, že olivovník plodí na dvouletém dřevě, proto příliš radikální řez může vést k dočasnému snížení úrody.

V průběhu vegetačního období je vhodné provádět také letní řez, který spočívá především v odstraňování nadbytečných výhonů a zaštipování konců větví. Tento lehký řez podporuje větvení a tvorbu květních pupenů pro příští rok. Všechny rány větší než 2 cm je nutné ošetřit stromovým balzámem, aby se zabránilo vstupu patogenů do rostliny.

Při tvarování olivovníku musíme myslet i na jeho přirozený habitus a nepřemáhat jej do nepřirozených tvarů. Správně tvarovaný strom by měl mít vzdušnou korunu s dobře rozloženými větvemi, které umožňují snadný přístup při sklizni. Pravidelným řezem také předcházíme střídavé plodnosti, kdy strom jeden rok plodí bohatě a další rok málo nebo vůbec.

Olivovník je jako život sám - potřebuje slunce, trpělivost a lásku. Když mu dáš péči a čas, odmění tě plody své moudrosti.

Magdaléna Hloušková

Nejčastější choroby a škůdci

Olivovníky mohou být napadeny různými chorobami a škůdci, které mohou významně ovlivnit jejich zdraví a úrodu. Mezi nejzávažnější choroby patří verticiliové vadnutí, které způsobuje houba Verticillium dahliae. Tato choroba se projevuje žloutnutím a vadnutím listů, přičemž postupně může dojít k odumření celých větví nebo dokonce celého stromu. Napadené stromy je třeba okamžitě izolovat a v případě silného napadení odstranit.

Další významnou chorobou je paveza olivovníku, kterou způsobuje bakterie Pseudomonas savastanoi. Na větvích a kmeni se tvoří charakteristické nádory, které narušují transport živin a vody v rostlině. Postižené části je nutné odstranit a spálit, aby se zabránilo dalšímu šíření infekce. Preventivně lze stromy ošetřovat měďnatými přípravky, zejména na podzim a na jaře.

Velmi nebezpečným škůdcem je vrtule olivová (Bactrocera oleae), jejíž larvy se živí dužinou plodů. Napadené olivy předčasně opadávají a jsou znehodnoceny pro další zpracování. Ochrana spočívá v pravidelném monitoringu výskytu škůdce pomocí feromonových lapačů a včasné aplikaci vhodných insekticidů.

Problém může představovat také štítenka zhoubná, která napadá listy a větve. Při silném napadení dochází k vysávání rostlinných šťáv, což vede k oslabení stromu a snížení úrody. Na listech se objevují lepkavé povlaky medovice, na kterých se následně často vytváří černě. Účinná ochrana zahrnuje kombinaci biologických a chemických metod, včetně podpory přirozených predátorů.

V našich podmínkách mohou olivovníky také trpět houbovými chorobami, jako je hnědá skvrnitost listů nebo padlí. Tyto choroby se objevují zejména při nadměrné vlhkosti a nedostatečném větrání. Prevence spočívá v zajištění optimálních pěstebních podmínek, pravidelném průklestu koruny pro lepší proudění vzduchu a v případě potřeby aplikaci fungicidních přípravků.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat také abiotickým poškozením, která mohou být zaměňována za choroby. Jde například o poškození mrazem, které se projevuje praskáním kůry a odumíráním částí koruny, nebo o spálu listů způsobenou intenzivním slunečním zářením. Těmto problémům lze předcházet vhodným umístěním stromů a jejich ochranou v kritických obdobích.

Pravidelná kontrola zdravotního stavu stromů, včasné rozpoznání příznaků napadení a rychlá reakce jsou klíčové pro úspěšné pěstování olivovníků. Důležitá je také prevence v podobě výběru odolných odrůd, zajištění optimálních pěstebních podmínek a vyvážené výživy. V případě nejistoty ohledně diagnózy nebo vhodného způsobu ošetření je vhodné konzultovat problém s odborníkem na pěstování olivovníků.

Sklizeň a zpracování plodů

Olivy se sklízejí v období od října do prosince, přičemž přesný čas sklizně závisí na požadované zralosti plodů. Zelené olivy se sklízejí dříve, když jsou ještě nedozrálé, zatímco černé olivy se nechávají na stromě déle, aby plně dozrály. Při sklizni je důležité postupovat šetrně, aby nedošlo k poškození plodů a větví stromu. Nejčastěji se používá ruční česání nebo speciální hřebeny, kterými se plody stahují do připravených sítí nebo plachet položených pod stromem.

Čerstvě sklizené olivy nejsou vhodné k přímé konzumaci, protože obsahují hořké látky, především oleuropein. Proto je nutné je před konzumací zpracovat. Tradiční způsob zpracování zahrnuje několikatýdenní nakládání do solného nálevu, během kterého dochází k fermentaci a odstranění hořkých látek. Pro domácí zpracování je vhodné olivy nejprve naříznout nebo naklepat, aby se urychlil proces odstranění hořkosti.

Pro výrobu olivového oleje se používají plně zralé plody, které se musí zpracovat co nejdříve po sklizni, ideálně do 24 hodin. Při domácím zpracování je důležité olivy nejprve důkladně očistit od listů a nečistot. Následuje drcení plodů, během kterého vzniká olivová pasta. Ta se pak lisuje za studena, aby se získal extra panenský olivový olej nejvyšší kvality. Teplota během lisování by neměla přesáhnout 27 °C, aby se zachovaly všechny cenné látky.

Při skladování oliv je nutné dodržovat správné podmínky. Naložené olivy se uchovávají v uzavřených nádobách při teplotě mezi 10-15 °C, přičemž nálev musí být dostatečně koncentrovaný, aby nedošlo ke kažení. Olivový olej je nejlepší skladovat v tmavých skleněných lahvích nebo nerezových nádobách, chráněných před přímým slunečním světlem a teplem. Optimální skladovací teplota pro olej je mezi 15-18 °C.

Pro zachování co nejvyšší kvality je důležité během celého procesu zpracování dbát na čistotu a hygienu. Nádoby a nástroje používané při zpracování musí být důkladně umyté a nejlépe sterilizované. Při nakládání oliv je třeba pravidelně kontrolovat stav nálevu a případně jej doplňovat nebo měnit. Kvalitně zpracované olivy mohou vydržet i několik měsíců, olivový olej si při správném skladování zachovává své vlastnosti až jeden rok.

Pokud se rozhodneme pro domácí zpracování, je důležité počítat s tím, že celý proces je časově náročný a vyžaduje trpělivost. Odměnou nám však budou kvalitní produkty, u kterých máme jistotu původu a způsobu zpracování. Navíc můžeme experimentovat s různými způsoby nakládání a ochucování, což nám umožní vytvořit si vlastní jedinečné receptury.

Množení a přesazování olivovníků

Olivovníky lze množit několika způsoby, přičemž každá metoda má své specifické výhody. Nejběžnějším způsobem množení je řízkování, které se provádí v létě nebo na začátku podzimu. Vybíráme mladé, zdravé výhony z letošního roku, které seřízneme na délku přibližně 15-20 centimetrů. Spodní část řízku ošetříme stimulátorem zakořeňování a zasadíme do směsi rašeliny a písku v poměru 1:1. Řízky udržujeme ve vlhkém prostředí při teplotě okolo 20-25°C.

Přesazování olivovníků je nejlepší provádět na jaře, těsně před začátkem vegetačního období. Mladé rostliny přesazujeme každé 2-3 roky, starší exempláře pak podle potřeby, obvykle každých 4-5 let. Při přesazování je klíčové použít správný substrát, který by měl být dobře propustný a výživný. Ideální je směs zahradnického substrátu, písku a perlitu v poměru 2:1:1.

Další možností množení je očkování nebo roubování, které se využívá především u vzácnějších kultivarů. Tento způsob vyžaduje značné zkušenosti a odborné znalosti. Roubování se provádí nejčastěji v předjaří, kdy začíná proudit míza. Jako podnož se používají semenáče planého olivovníku nebo odolnější kultivary.

Při přesazování je důležité věnovat pozornost kořenovému systému. Pokud jsou kořeny příliš hustě propletené, je nutné je jemně prořezat a odstranit odumřelé části. Nový květináč by měl být pouze o něco málo větší než původní, příliš velký květináč může způsobit přemokření substrátu a následné problémy s kořeny.

Důležitým aspektem při množení olivovníků je také výběr vhodného stanoviště pro nové rostliny. Mladé rostliny potřebují dostatek světla, ale zpočátku je lepší je chránit před přímým poledním sluncem. Teplota by neměla klesnout pod 5°C, optimální je rozmezí 15-25°C. Zálivku provádíme umírněně, substrát by měl být stále mírně vlhký, nikoli však přemokřený.

Pro úspěšné zakořenění řízků je vhodné vytvořit tzv. mini skleník, který pomůže udržet stabilní vlhkost a teplotu. Můžeme použít průhledný plastový sáček nebo speciální množárenský box. Větrání provádíme postupně, aby nedošlo k šoku z náhlé změny prostředí. První známky zakořenění se obvykle objeví po 6-8 týdnech, kdy můžeme pozorovat nové přírůstky.

Po úspěšném zakořenění je třeba mladé rostliny nechat zesílit a vytvořit si dostatečně silný kořenový systém. První rok po zakořenění je kritický a rostliny vyžadují zvýšenou péči. Přihnojování začínáme až po vytvoření nových listů, používáme hnojivo s vyšším obsahem fosforu pro podporu kořenového systému.

Pěstování v nádobách na terase

Pěstování olivovníků v nádobách na terase představuje skvělou alternativu pro ty, kteří nemají vlastní zahradu. Olivovník lze úspěšně pěstovat v nádobě o minimálním objemu 50 litrů, přičemž ideální jsou keramické nebo plastové květináče s dostatečným množstvím odtokových otvorů. Při výběru nádoby je důležité myslet na to, že olivovník potřebuje prostor pro zdravý růst kořenového systému.

Základem úspěšného pěstování je kvalitní substrát s dobrou propustností. Nejvhodnější je směs zahradnického substrátu, písku a perlitu v poměru 2:1:1. Na dno nádoby je nezbytné umístit drenážní vrstvu z keramzitu nebo štěrku, která zajistí dostatečný odtok přebytečné vody. Olivovník nesnáší přemokření, které může vést k hnilobě kořenů.

Umístění na terase by mělo být co nejslunnější, ideálně s orientací na jih nebo jihozápad. Olivovník miluje teplo a světlo, proto je důležité zajistit mu minimálně 6-8 hodin přímého slunečního svitu denně. V letních měsících je třeba dbát na pravidelnou zálivku, která by měla být vydatná, ale ne přehnaná. Mezi jednotlivými zálivkami by měl substrát mírně proschnout.

Během vegetačního období, které trvá od jara do podzimu, je vhodné přihnojovat speciálním hnojivem pro středomořské rostliny. Hnojení provádíme každé dva až tři týdny, přičemž na podzim dávku postupně snižujeme. V zimním období olivovník hnojení nepotřebuje.

Kritickým obdobím pro pěstování na terase je zima. Olivovník je sice mrazuvzdorný do -15°C, ale v nádobě jsou kořeny více náchylné k promrznutí. Proto je nutné nádobu na zimu obalit izolačním materiálem, například bublinovou fólií nebo jutovou tkaninou. Ideální je přemístit rostlinu ke zdi domu, která poskytuje určitou tepelnou ochranu. V oblastech s velmi studenými zimami je lepší přezimovat olivovník v bezmrazé místnosti s teplotou mezi 5-10°C.

Tvarování a řez olivovníku v nádobě je důležitý pro udržení kompaktního vzrůstu. Hlavní řez provádíme na jaře před začátkem vegetace. Odstraňujeme především větve rostoucí dovnitř koruny a zkracujeme příliš dlouhé výhony. Během vegetace můžeme provádět lehké zaštipování nových výhonů pro podporu rozvětvení.

Pro úspěšné pěstování je také důležité pravidelně kontrolovat zdravotní stav rostliny. Olivovník může být napaden různými škůdci, nejčastěji štítenkou nebo sviluškou. Proto je vhodné preventivně rostlinu ošetřovat postřikem proti škůdcům a v případě napadení rychle zasáhnout vhodným přípravkem. Pravidelná péče a správné podmínky jsou klíčem k tomu, aby olivovník na terase prosperoval a mohl se stát okrasou našeho venkovního prostoru.